Metody - Antinukleární protilátky

Popis analytu Antinukleární protilátky jsou autoprotilátky proti orgánově nespecifickým buněčným antigenům. ANA zahrnují protilátky proti antigenům jádra (DNA, RNA, histony, nukleoproteiny) a cytoplazmy (mitochondrie, mikrozomy, lysozomy, peroxizomy, Golgiho aparát). Nejčastější používanou metodou pro stanovení ANA je imunofluorescenční metoda, při které autoprotilátky vyvolávají různy druh fluorescence. Základní typy jsou homogenní typ (jde o protilátky proti cílovému antigenu ds-DNA); periferní a zrnitý typ (protilátky proti extrahovatelným nukleárním antigenům). Lze odečíst také fluorescenci dalších struktur, např. protilátky proti centroméře, proti jadérku, proti mitotickému aparátu aj.
Popis metody

Nepřímá imunofluorescence na Hep-2 buňkách při použití automatizovaného vyhodnocení fluorescenčních obrazů včetně určení výše titru.

Vyšetření je prováděno v základním titru séra 1:100.

Výsledky:

  • Negativní: nepozorována žádná fluorescence
  • Hraniční: pozorována slabá fluorescence
  • Pozitivní: pozorována zřetelná fluorescence

Intenzita fluorescence je uváděna v titrech 1:320, 640, 1000 a 1280.

V případě hraničního a pozitivního výsledku je k metodě připojen text, ve kterém je popsán typ fluorescence, včetně popisu případné pozitivity cytoplazmy.

Je-li přítomna pouze pozitivita cytoplazmy je ve výsledku ANA uvedeno „viz text“ a v připojeném textu je popsán typ fluorescence cytoplazmy.

Intenzita fluorescence 100, 320, 640, 1000 a 1280 je uvedena v metodě ANA titr.

Laboratoř ÚIA vychází při svých popisech fluorescenčních obrazů z prvního mezinárodní konsensu ve standardizaci názvosloví fluorescenční obrazů na HEP-2 buňkách - ICAP.

https://anapatterns.org/nuclear_patterns.php

https://anapatterns.org/mitotic_patterns.php

https://anapatterns.org/cytoplasmic_patterns.php
Klinický význam stanovení Laboratorní vyšetření autoprotilátek přispívá k diagnóze autoimunitního onemocnění, eventuálně k posouzení jeho aktivity. Nález autoprotilátek však neznamená automaticky diagnózu autoimunitního onemocnění.
Indikace vyšetření
- neinfekční artritída
- pleurální a perikardiální výpotek
- onemocnění ledvin
- hemolytická anemie, trombocytopenie, neutropenie
- kožní změny (projevy sklerodermie, dermatomyositída, SLE a vaskulitidy)
- Raynaudův fenomén
- atypické neurologické a psychiatrické příznaky

Tabulka výskytu ANA

Klinická situace Výskyt v %
Zdraví jedinci 5
Chronické infekce 10-50
Dermatomyositis 30-80
Polékový SLE 50-90
Feltyho syndrom 95-100
Juvenilní arthritis 15-30
Nádorové onemocnění 15-30
Jedinci nad 60 let (zdraví) < 30
Polyarteritis nodosa 15-25
Revmatoidní artritis 25-30
Revmatická horečka < 5
Sjoegrenův syndrom 40-70
SLE 95-100
Sklerodermi 60-90

 
Odběr - materiál
  • Při uskladnění v lednici lze vzorek zpracovat druhý den po odběru.
  • Lze zpracovat i odsáté sérum - vzorky skladované 3 dny při teplotě +2 až +8 °C nebo zamražené při teplotě pod -20 °C pro delší uchování, pokud jsou zamraženy do 24 hodin po odběru a je zabráněno jejich opakovanému rozmrazování

Zkumavka: Červená zkumavka s gelem