Historie ústavu
Ústav imunologie a alergologie je společná instituce Lékařské fakulty UK v Plzni a Fakultní nemocnice v Plzni. Dnešní podoba samostatně fungujícího pracoviště existuje od roku 1994, ale historické kořeny ústavu bychom nalezli v období po druhé světové válce.Samostatný ústav pro mikrobiologii a imunologii vznikl na plzeňské Lékařské fakultě v r. 1949 pod vedením doc. Vladimíra Wagnera, který směřoval činnost ústavu k tehdy už velmi progresivní imunologii. V ní spojil sérologii s celou klinickou imunologií, tedy pojetí, které teprve o 20 let později začínalo ve světě svou dráhu. Ačkoli v Plzni nalezl doc. Wagner řadu spolupracovníků, neodolal nabídce a v r. 1954 se vrátil do Prahy.
V následujícím období došlo k diferenciaci obou oborů, nemocem imunity se trvale začal věnovat MUDr. Zavázal. Jeho bohaté zkušenosti z dlouhodobých studijních pobytů na tehdy špičkových pracovištích přispěly k tomu, že byl ředitelem FN pověřen zajistit v západočeském kraji lékařskou péči o alergické nemocné. Pod jeho vedením bylo otevřeno alergologické pracoviště (stanice) FN v areálu Bory pav. 1 a 13. Oddělení převzalo nemocné z kraje, zavedlo ambulantní péči i výrobu vakcín. Od počátku spolupracovalo s Imunologickým oddělením ČSAV i Výzkumným ústavem imunologie, později ÚSOL Praha. Spolupráce s ÚSOL Praha vedla k přípravě prvých souprav pro kvantifikaci imunoglobulinů a dalších bílkovin tehdy převratnou radiální imunodifúzí. Plzeňské pracoviště se stalo kontrolním místem pro výrobky ÚSOL a spolupracovníkem komise pro imunoglobuliny při SZO.
Mezitím se podařilo rozšířit zdravotnické pracoviště o lékaře a laboranty. V r. 1979 zřídil děkan fakulty samostatné pracoviště školské imunologie, výhodně propojené se zdravotnickou částí. Pracoviště se stalo krajským centrem oboru, vyhledávaným školícím místem pro řadu odborníků i ze zahraničí a prvým modelem Oddělení klinické imunologie dle doporučení SZO u nás. Jeho přednosta prof. MUDr. Vladimír Zavázal, DrSc. se v létech sedmdesátých stal předsedou odborné společnosti a stál u zrodu koncepce oboru. Ve výzkumné práci dosáhl významných výsledků, podařilo se mu zachytit případ vzácné IgD myelomové bílkoviny (2. na světě). V roce 1976 nalezl myelom IgE, první v ČSSR a několikátý ve světě. To vedlo k izolaci antigenu a přípravě prvního čsl. antiséra proti IgE. Šlo o první IgE protein od alergického pacienta a byla tak otevřena otázka možnosti strukturální odlišnosti od IgE normálního. Tyto práce vedly ke spolupráci prof. Zavázala s řadou světových špičkových odborníků. Objevy a jejich praktické využití vedly i ke značným ekonomickým ziskům čs. státu. Jeho práce byla v roce 1980 zvůlí tehdejšího režimu násilně přerušena, což mu přineslo závažné důsledky osobní (zdravotní) i pracovní.
Koncem 80. let ale práce na výzkumu IgE pokračovala. K výzkumu struktury IgE se připojil Ing. V. Krauz, vědecký pracovník LF, který vypracoval disertační práci na téma „Interakce lektinů a imunologických struktur – vztahy IgE a lektinů z hlediska senzibilizace“ a obhájil hodnost kandidáta biologických věd. Ve své historii, jako všechny nové, prudce se rozvíjející obory, měla i imunologie v Plzni slunné, ale i krušné dny.
Po právu se však imunologické pracoviště LF stalo v r. l994 samostatným ústavem LF v Plzni a jeho novým přednostou byl jmenován Doc. MUDr. Petr Panzner, CSc., který v roce 1993 obhájil disertační práci na téma „Mechanismy anafylaktických reakcí na myorelaxancia, možnosti stanovení specifických IgE a IgG4 protilátek a jejich význam“. V roce 1995 habilitoval na téma „Klinické aspekty reakce přecitlivělosti I. typu“. Bylo nově zřízeno asistentské místo a v konkurzním řízení byla odbornou asistentkou jmenována MUDr. Markéta Haschová. V roce 1998 se celé pracoviště přestěhovalo do nových moderních prostor areálu FN Lochotín, kde se tč. nachází jak laboratorní, tak klinická část ústavu.
V současnosti Ústav zaměstnává celkem 25 osob z toho 8 lékařů (7 z nich se specializací v oboru alergologie a klinická imunologie), 2 vysokoškoláky nelékaře, 5 sester, 6 laborantek. Ve školském úvazku pracují 3 lékaři - prof. Petr Panzner Csc., MUDr Martin Liška Phd., MUDr Martina Vachová a Mgr Jitka Ochotná. Během posledních let jsme získali moderní přístrojové vybavení, které spolu s personálním zajištěním řadí náš ústav mezi prestižní centra svého oboru v ČR. Kromě vlastní rutinní preventivně-léčebné, laboratorní, pedagogické a vědecko-výzkumné činnosti poskytujeme konzultační a konziliární službu pro ostatní fakultní pracoviště.
Prof. MUDr. Vladimír Zavázal, DrSc. (26.6.1928 – 26.2.1996)
patřil mezi význačné osobnosti Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Pod jeho vedením bylo v roce 1956 otevřeno alergologické pracoviště (stanice), které se stalo krajským centrem oboru a vyhledávaným školícím místem pro řadu odborníků našich i ze zahraničí. Významná byla jeho spolupráce s Imunologickým oddělením ČSAV i Výzkumným ústavem imunologie později ÚSOL Praha. Doc. MUDr. Zavázal v r. 1985 obhájil doktorát věd a v r. 1990 byl jmenován profesorem. Působil jako předseda odborné společnosti a stál u zrodu koncepce oboru. Za dlouholetou práci získal řadu čestných uznání. Byl nositelem Purkyňovy medaile, členem vědecké rady ministerstva zdravotnictví, byl vyznamenán velkou pamětní medailí Lékařské fakulty Univerzity Karlovy při oslavách 50. výročí založení Lékařství fakulty UK v Plzni, členem výboru Evropské akademie alergologie klinické imunologie, prezidentem Interasmy pro východní Evropu a západní Asii, členem komisí Mezinárodní unie imunologických společností.
Rozsáhlá byla i jeho činnost pedagogická, přednášková a publikační (publikoval více než 300 prací) u nás i v zahraničí, byl autorem několika monografií a učebních textů. první v ČSR a několikátý ve světě. To vedlo k izolaci antigenu a přípravě prvního čsl. antisera proti IgE. Šlo o první IgE protein od alergického pacienta a byla tak otevřena otázka možnosti strukturální odlišnosti od IgE normálního.Tyto práce vedly ke spolupráci prof. Zavázala s řadou světových špičkových odborníků. Objevy a jejich praktické využití vedly i ke značným ekonomickým ziskům čs. státu. Jeho práce byla v roce 1980, zvůlí tehdejšího režimu, násilně přerušena, což mu přineslo závažné důsledky osobní (zdravotní) i pracovní. Prof. Zavázal měl mnoho kolegů a žáku, kteří si ho vážili jako nesmírně vzdělaného člověka, vědce i učitele. Prof. Vladimír Zavázal zemřel 26.2.1996.